:: přihlášení
Jméno a heslo

:: menu
:: náhodná galerie
:: sponzoři

archa

půjčovna a prodej chlazení Moravec

cefast

Historie SDH Ďáblice

30.srpna 2010 | Robert Eichler | SDH Ďáblice | 9967 zobrazení | 1 komentář | tisk

Sbor dobrovolných hasičů v Ďáblicích byl založen 6. února 1900. Dle tehdejších zvyků se jeho předsedou stal starosta, a tím byl Alois Rosenkranz. Velitelem byl Václav Jelínek. Sbor se stal členem hasičské župy Karlínské č. 95 v okrese karlínském a nejvyšším maršálkem Království českého byl v té době kníže Jan Lobkowicz.

Ustavující schůze se konala 27. ledna 1900 a tady se hned do výboru přihlásilo deset činných členů. Dále se přihlásili Josef Procházka a Václav Jelínek, že budou získávat přispívající členy do sboru. Prvá valná hromada byla svolána na 7. února 1900. Zúčastnilo se jí 21 členů, z toho deset činných. Cvičitelem sboru byl ustanoven J. Kypta z Čakovic a bylo usneseno, že sbor si co nejrychleji pořídí výzbroj a výstroj (100 m hadic, 2 žebříky, skříňku na léky, dýchací přístroj atd.). Od obce sbor získal 300,- K a od České spořitelny 30,- K. Dalších 200,- korun získal dary a ze vstupného ze dvou zábav. Hned v zakládajícím roce ďábličtí hasiči zasahovali u dvou požárů v obci a po jednom ve Zloníně a v Přezleticích.

Všichni členové se horlivě zúčastňovali výcviku a snažili se ho co nejdříve dokončit. Občané Ďáblic sbor štědře podporovali, a tak se mohl bez obavy o svoji budoucnost věnovat svému úkolu, tj. chránit životy a majetek lidí.

V roce 1901 bylo usneseno, aby ke všem vlivným a zámožnějším občanům v obci byli vysláni členové sboru s prosbou o podporu. Z darů, které získali, si pořídili vozík na hadice a dali si zhotovit deset uniforem. V této sbírce dostali např. od firmy Schoeller 100,- K a od rytířského řádu maltézských rytířů 24,- K. V roce 1902 sbor hasil dva požáry, a to v Březiněvsi a v Ďáblicích.

V následujícím roce se začali hasiči věnovat již preventivní práci pořádali přednášky. V tomto roce ďábličtí hasiči zasahovali dvakrát, a to při požáru v Pakoměřicích a při hašení hořícího lesa na Ládví. V obou případech již použili novou dvoukolovou ruční stříkačku, kterou zakoupili za 350,- K. Rovněž bylo založeno dorostenecké družstvo, které obětavě vedl zbrojmistr Václavík. Všichni, dospělí i dorost, se pilně vzdělávali čtením „Hasičských rozhledů". Ve vedení sboru byli i místní učitelé, kteří měli vliv jak na výchovu, tak i na správný výklad požárních řádů a cvičení. A tak, když byl některý z učitelů přeložen jinam, byla to pro sbor obrovská ztráta.

V roce 1904 vyjel sbor k pěti požárům a v roce 1905 zasahoval dvakrát v naší obci. Rok na to byla vykonána zevrubná preventivní prohlídka všech domů v obci a byla zakoupena čtyřkolová ruční stříkačka, která byla tažena koňským potahem. Kromě opravdových zásahů se sbor zúčastňoval hasičských cvičení a sjezdů v okolních obcích. Jeho členové byli ozdobou různých slavností, které se v Ďáblicích konaly, protože když nastoupili v uniformách, to bylo něco.

Činnost sboru neustala ani ve válečných letech, i když byla poznamenána odchodem některých členů do války. Přesto, když válka skončila, a ti šťastnější se vrátili, ožila práce hasičského sboru po všech stránkách. V roce 1927 byla zakoupena nová motorová stříkačka, ještě s lafetovými koly a přednoskem pro koňský potah. Tímto vybavením patřil ďáblický sbor mezi nejlepší v Karlínské župě. Tato stříkačka sloužila až do roku 1965. Nakonec se ukázalo, že získání motorové stříkačky mezi prvními sbory bylo nevýhodné, protože ostatní sbory byly do vybavovány již modernějšími, na rozdíl od Ďáblic, které musely počkat.

V roce 1934 si sbor koupil starší osobní vůz značky Škoda, který po menších úpravách sloužil více jak 30 let jako dopravní prostředek ke všemu, dopravu nemocného do nemocnice nevyjímaje.

Třicátá léta vůbec znamenala prudký vzestup sboru. Byl založen ženský odbor, cvičili muži, dorost, a to jak chlapci, tak i děvčata a samozřejmě cvičily i ženy. Zároveň byl vyškolen a vybaven zdravotnický kroužek. V osvětové práci působil dramatický kroužek, který měl velmi dobrou pověst a svá představení hrál nejen v Ďáblicích, ale i v okolních obcích.

V letních měsících jezdil sbor téměř každý týden do okolních obcí na různá sborová okrsková nebo župní cvičení, kde jej všude rádi vítali. V roce 1937 byl do ochrany sboru předán župní prapor, který je zde opatrován dodnes. Byla to léta pilné práce a úspěchů, a tak nelze nevzpomenout si těch, kteří na tom měli velikou zásluhu, ale již nejsou mezi námi. Jsou to bratři: Karel Prosek, Josef Bašta, Antonín Pokorný, Václav Zajíc, Antonín Klouda, Karel Mareš, František Seidl, František Berkman, František Tůma, František Zajíc, Josef Brom, Vladislav Jiřík, Jan Milák, Božena Baštová, Jaroslav Káral, Karel Derfl, Karel Kocík, Marie Vildova, Josef Tomek, Alexandr Poprenda a další, neboť sbor měl v těchto letech 80 členů.

Dne 14. května 1940 se začalo se stavbou hasičské zbrojnice, která dala základ k později vybudovanému požárnímu domu. Díky tomu, že sbor měl dostatečný počet členů a zejména mladých, byla stavba do zimy téměř dokončena a ještě v zimě bylo vše přestěhováno. Na strážnici se denně držely hlídky a zejména v době, kdy český národ prožíval strašné období německé okupace, bylo to místo, kde se naši Členové mohli scházet a čerpat sílu a víru v lepší budoucnost.

5. květen rozezvučel poplašné zvonky a telefony u členů sboru, aby nastoupili do služby. Byl to vůz našeho sboru, který přivezl do obce první zbraně a střelivo ze skladu v Líbeznících. Hasičská zbrojnice se na chvíli stala i zbrojnicí s válečným materiálem. Služby byly nepřetržité. Členové sboru byli ve dne v noci zapojeni v různých službách vojenského velitelství, které mělo hlavní stan v bývalé sokolovně.

Až na dvě náhodně vystřelené pancéřové pěsti přímo ve zbrojnici, proběhly události v obci celkem klidně, horší to bylo při přestřelkách v ďáblickém háji a u Chaber, kde někteří občané padli, nebo byli raněni. Mezi nimi byl i člen našeho sboru J. Kolka.

Po osvobození dostal náš sbor automobilovou stříkačku značky Glöchner, která byla zakoupena od Avie. S tímto velice výkonným vozem provedli naši hasiči mnoho zásahů. Často jsme vzpomínali, jak by se s ní hasily požáry po náletech.

Poválečná léta zaznamenala v práci sboru značnou aktivitu, a to i přesto, že mladí členové většinou odešli do pohraničí. Sbor se účastnil mnoha okresních soutěží požárních družstev a díky pilné přípravě získával přední místa a tím také hodnotné ceny v podobě výstroje. Jediným větším zdrojem příjmu pro sbor v tu dobu bylo pořádání tanečních zábav. Peníze byly třeba i proto, že všichni chtěli postavit Hasičský dům. To se podařilo, v prosinci 1952 byl dostaven, čímž se ukázala veliká obětavost všech Členů sboru. Materiál na stavbu se získával jak se dalo, z bouraček, byly zde odpracovány stovky brigádnických hodin. Nakonec se podařilo, že budova byla v únoru 1953 v takovém stavu, že se v ní mohla již konat valná hromada. Úplná dostavba ještě ale nějakou dobu trvala. Přístavba prvního patra a leziště pokračovala ještě v roce 1954. V tomto roce byla stavba definitivně ukončena.

V dalších létech se sbor již jenom věnoval údržbě požární techniky, a to zejména vozů, které už měly hodně odslouženo. I přes velké úsilí všech se nakonec stará technika musela vyřadit, i když žádná náhrada za ni nebyla. A tak několik let sbor neměl svůj dopravní prostředek, až v roce 1971 získal cisternový vůz. V roce 1972 byla v požárním domě zřízena stálá pohotovost Požárního útvaru Hlavního města Prahy a ve zbrojnici byl umístěn třicetimetrový výsuvný žebřík. Někteří členové našeho družstva nastoupili jako příslušníci požárního útvaru. Od té doby byl sbor smíšený, byli v něm jak profesionální, tak i dobrovolní hasiči. Celkem zde bylo 25 členů. V tomto složení např. ďábličtí hasiči zasahovali i při likvidaci požáru Veletržního paláce v Praze.

Věkové složení členů sboru je velmi široké. Jsou tu nejmladší žáci, kteří se veřejnosti představují při námětových cvičeních, dospělí, kteří jsou převážně reprezentováni střední věkovou hranicí. Nejstarším členem sboru je František Tůma, kterému je 86 let.

Největší úspěch naši chlapci získali v roce 1994, kdy v prvé oblasti z osmi družstev se umístili na prvém místě a postoupili dále, když v každé oblasti čtyři prvá družstva postupovala. V závěrečné fázi přeboru jsme se umístili na krásném třetím místě. Rok nato, stejně jako všechny další, se v celopražské soutěži umísťujeme na místě čtvrtém.

4. listopadu 1999 při příležitosti 135. výročí založení 1. Českého dobrovolného hasičského sboru udělilo Městské sdružení hasičů hl. m. Prahy za zásluhy o rozvoj hasičského hnutí „Pamětní list sboru Dobrovolných hasičů Ďáblice".

Článek Hasici otištěn v publikaci Ďáblice (2000)
Autor Karel Dvořák